Bestiář - Compendium mortis - část druhá

Co vás zajímá nejvíce

Historie světa (25) Místopis (29) Povídky (45) Hrdinové (21) Systém VAH (12) Bestiář (33) Nové rasy (28) Náboženství (14) Doplňky (7) Larpy a jiné aktivity (14)

Celkem hlasů: 228

Kniha návštěv

Těžko říci, zda lze nemrtvé považovat za plnohodnotné obyvatele Kionu. Ti svobodní, s vlastní vůlí, by každopádně řekli, že ano, na druhou stranu temní mágové je vidí spíše jen jako nástroje. Není tedy divu, že mezi těmito dvěma komunitami panuje značné napětí. V druhé části průvodce světem za horizontem smrti se podíváme pod ruce otrokářům mrtvých a ukážeme si některé vzácnější nemrtvé kreatury.

Compendium mortis aneb z nekromantských spisů - část druhá

Existuje několik skupin lidí, kteří využívají nemrtvé. První skupinu tvoří temní mágové, často nazýváni nekromanty, přestože umění nekromancie bývá pouze zlomkem jejich arzenálu. Ti využívají své magické schopnosti, aby doslova "rozhýbali mrtvé". Tito sluhové nemají vlastní vůli a jsou v podstatě jen jejich loutkami. Tímto způsobem lze stvořit nižší nemrtvé prvního druhu označované jako zombie*. Složitější techniky pak umožňují mágovi pracovat i s negativní energií*, pokud si zajistí dobrý zdroj. Pomocí ní pak může vytvořit například "falešný přízrak" - napodobeninu skutečně nemrtvého přízraku*, který však není duchem mrtvého, ale jen jakousi éterickou obdobou těla zombie.
Druhou skupinou jsou kněží bohů nemrtvých - Zarathia a Ulkarra**. Zatímco Zarathia uznávají za svého pána i sami mrtví a jeho kněží s nimi spíše spolupracují, Ulkarr je pánem nekromancie a na samotné nemrtvé nebere žádné ohledy. Zarathius propůjčuje svým kněžím omezenou moc vyvolávat nižší nemrtvé s vlastní vůlí*, kteří mu slouží dobrovolně. Každý nemrtvý vycítí spojení člověka se svým bohem a bude se k němu chovat s úctou závislou na své inteligenci a moci kněze (zatímco ghúl se bude k mocnému knězi chovat asi jako věrný pes, duch si kněze nejspíše nebude příliš všímat a lich s ním bude jednat, jako s náhodným známým). Ulkarr také poskytuje svým následovníkům schopnost vyvolávat nižší nemrtvé s vlastní vůlí a také moc jejich vůli zlomit. Mocní Ulkarrovi kněží dokáží údajně zlomit i vůli vyšších nemrtvých, ne je však vyvolat. Zlomením vůle však schopnosti kneží pouze začínají. Pomocí regulace toku negativní energie může zkušený kněz měnit a deformovat tělo nemrtvého*. Obvykle se tato technika používá u ghúlů*, které lze pro získání dostatku energie vykrmovat*, pokud se nepodaří nalézt obzvláště silný a regulovatelný zdroj. Nutno dodat, že podobným přístupem nemrtví značně trpí a nemají Ulkarra ani jeho následovníky příliš v lásce. Obvykle na ně od pohledu útočí (i když obvykle se stejným odhodláním útočí na kohokoli živého), protože dokáží spojení s tímto bohem ve smrtelníkovi vycítit.
Poslední skupinu tvoří zvláštní obor alchymistů, odborníky nazývaný nekrochirurgie. Pomocí pečlivě střežených technik dokáží praktikanti tohoto umění oživit mrtvou tkáň prakticky v jakémkoli stavu. Není zcela jisté, kde se vlastní vůle v tkáních bere, mnozí ji přisuzují například démonům (v tomto bodě bychom se však již dostali k démonologii***). Tyto organické konstrukty jsou velmi hloupé, málokdy vládnou vyšší, než zvířecí inteligencí, ale oplývají neuvěřitelnou silou a odolností, převyšující dokonce i schopnosti skutečných nemrtvých.
Nebývá výjimkou, že se tyto skupiny navzájem prolínají. Například mnoho kněží bohů nemrtvých se zároveň věnuje i nekromancii.

Falešný přízrak

Jeden z uměleckých kousků temných umění spočívá ve spoutání negativní energie. Tu lze získat buď ze silného umělého zdroje (artefakty, oběť), přírodního zdroje (některá místa), nebo musí být vytržena z těla nemrtvého (náročná a neefektivní metoda). Fyzikální specifikace falešného přízraku jsou prakticky totožné se specifikacemi jeho pravého příbuzného. Falešný přízrak nedokáže sám vysávat z okolí životní energii, má však zesílenou schopnost paralytického dotyku, který může oběti způsobit zástavu dechu a srdeční činnosti. Nemá vlastní vůli, řídí se vůlí mága.
"Tělo" falešného přízraku musí být udržováno v požadované formě magickým polem, které musí mág neustále zásobovat energií. Podobně jako u pravého přízraku, negativní energie je postupně spotřebovávána a vzhledem k absenci schopnosti falešného přízraku samostatně se živit, musí být doplňována jiným způsobem (pravděpodobně stejným, jako při vzniku). Odhadovaná doba životnosti falešného přízraku je závislá na množství investované negativní energie a pohybuje se v řádu hodin (mocnější přízraky pak i desítky hodin, udržování formy je však nákladnější). Navíc, podobně jako pravý přízrak, i jeho falešného bratrance rozpouští sluneční světlo.

Přenašeč

Přenašeč je specifickým kouskem v arzenálu temných mágů. Tento výtvor, laiky nazýván hnilobník, je ve své podstatě jen živou zbraní. Na první pohled je stejný, jako běžné zombie, ale vlivem kouzla se rozkládá mnohem rychleji a do svého okolí při tom uvolňuje velké množství jedovatých plynů a choroboplodných zárodků. Útočné schopnosti hnilobníka nejsou o nic větší, než u zombie, ale každá rána se velmi dlouho hojí a často způsobuje zanícení, otravu krve a dokonce nekrózu zasažených míst. Na druhou stranu způsobuje rozklad vyšší zranitelnost v důsledku nižší tělesné konzistence.
Velice časté je využívání zvířecích těl k tvorbě přenašečů, zvláště menších tvorů, jako jsou například krysy, které se mohou dostat prakticky kamkoli a vzhledem k faktu, že nebezpečnost hnilobníka nespočívá v přímém útoku, nesnižuje to jejich efektivitu. Problém při povolání přenašeče spočívá především v tom, že se velmi rychle rozkládá. Často bývá až dodatečně vytvořen z běžné zombie, která má o něco delší dobu trvanlivosti. Za běžných podmínek vydrží tělo podle původního stupně rozkladu řádově několik hodin, u starších těl se rozkládá do hodiny.

Legie

Tento do jisté míry unikátní výtvor může být alchymistickým konstruktem, nebo může být vytvořen mocným temným mágem. Spočívá v paralelním oživení většího množství tělesných částí, které se pak pohybují nezávisle na sobě, ale sdílejí společné vědomí. V dřívějších dobách šlo o jeden z nejoceňovanějších prostředků psychologické války. Máloco vyděsí smrtelníky tak, jako pevný stisk paže useknuté v lokti, nebo zuřivě kousající plazící se torzo těla. Přestože útočné schopnosti legie nejsou obecně nijak valné, je prakticky nemožné ji zničit (jednotlivé části zůstávají funkční i po značném poškození a nejjednodušší obranou je proto jejich znehybnění a následné spálení, nebo podobná fyzická likvidace) a dostane se téměř všude.
Hybnost a schopnosti legie závisí do značné míry na jednotlivých částech. Ruka se může pohybovat pomocí prstů, torzo pomocí píďalkovitých pohybů podobně, jako noha (eventuelně je možný i skok, ale ke kontinuálnímu pohybu je tato akce příliš motoricky náročná), useknutá hlava se však může teoreticky pohnout pouze otevíráním čelistí. Pro dopravu legie na místo útoku se obvykle využívala palba z katapultů. Přestože většina částí legie nedisponuje smyslovými orgány (kromě hmatu), zdá se, že se dokáže nějakým způsobem orientovat v prostoru a navíc vycítí blízkost živých bytostí.

Stonož

Jeden ze základních konstruktů, familiérně nazýván hnusák, je tvořen různými tělesnými částmi poskládanými k sobě. Podobnou kreaturu dokáže vytvořit i zkušený nekromancer a jsou známy i případy, kdy došlo, parně vlivem vnějšího působení kněze, ke srůstu a deformaci těl ghúlů do podoby bizardních siamských dvojčat. Jak už napovídá název, účel tvorby stonože spočívá především v přidání dalších končetin a tím dalších útočných a obranných možností. Sám konstrukt je poměrně málo inteligentní, ale dokáže používat zbraně a to většinou každou končetinou nezávisle na ostatních.
Základní podoba hnusáka vychází z těla, které je použito. Na běžné torzo lze navěsit nejvíše tři horní končetiny a stejný počet dolních (přidány kvůli vyšší stabilitě, konstrukt je většinou velmi pomalý, humanoidní stonož se pohybuje vždy pomalou chůzí, nejvýše kulhavým poklusem), většinou však dochází i k úpravě samotného těla, takže to nabývá na mohutnosti a může nést až pět rukou (u vyššího počtu většinou dochází k tomu, že si končetiny navzájem překáží a proto se příliš nedoporučuje). Výjimkou však nejsou ani zvířecí stonože, které mohou nabývat velmi roztodivných podob (velmi oblíbená je, kdoví proč, podoba psa se třemi hlavami).

Hydra války

Pravděpodobně nejmocnější, nejděsivější a nejbizardnější výtvor Ulkarrových kněží, který kdy byl spatřen. Hydra války je do určité míry podobná legii ? také sestává z množství různých těl, ale i z dalšího "odpadu", který lze na bitevním poli nalézt. Vyvolávání, které vyžaduje poměrně dlouhý čas a větší počet zúčastněných, vytvoří na bitevním poli singularitu, která z okolí začne přitahovat materiál. Ten je postupně skládán a deformován do podoby samotné hydry připomínající velikého draka bez křídel. Výledkem je bizardní hora pokroucených mršin, ze které na všechny strany trčí zlámaná kopí, meče a obnažené kosti.
Hydra války je přes svou značnou nekonzistentnost poměrně odolná a jakmile je plně funkční, ignoruje jakékoli odpadávající části, dokud není téměř rozebrána (samotné části nejsou životaschopné). Běžné útoky na kreaturu prakticky neúčinkují, navíc hrozí i zranění vyčnívajícími ostrými komponenty. Hydra útočí na vše živé okolo sebe pařáty a tlamou, případně se snaží útočníky srazit a rozdrtit celým tělem. Pokud je známo, nemá hydra žádné smysly, nicméně uprostřed bitevního pole je ani nepotřebuje. Životnost tohoto výtvoru je omezená možností vyvolavačů dodávat energii, řádově se pohybuje okolo několika minut na jednoho vyvolavače.

* Compendium mortis - část první
** Temný pantheon
*** Formula diaboli - část první, oddíl konstrukční démoni

Diskuse pro článek Compendium mortis - část druhá:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile01.gif./] [.smile09.gif./] [.smile08.gif./] [.smile02.gif./] [.smile10.gif./] [.smile07.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile05.gif./] [.smile06.gif./]
Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?

kion


TOPlist





Add to Google








Taria
Dračí Doupě 2